Miroslav Suchý

Vypalování hlíny v ohništi

Už dlouho jsem přemýšlel jaké by to bylo vypálit hlínu "postaru". V jámě nebo v ohništi. Letos na táboře jsem se odhodlal to vyzkoušet.

Měli jsme k dispozici jeden desetikilový blok hlíny. Děti z něj udělali různé hrníčky, mističky, destičky a figurky.

V táboře bylo poměrně neobvyklé ohniště, které nebylo v zemi, ale na nožičkách. Ale bylo tam hooodně popela, tak jsem si říkal, že to asi půjde.

Zapálení ohniště.

Udělal jsem malý oheň a výrobky naskládal kolem ohně, aby se z hlíny dostala zbytková vlhkost. Předtím výrobky ležely den a půl na sluníčku.

Postupně jsem výrobky posouval blíž a blíž k ohni a otáčel. To trvalo celé dopoledne.

Kolem poledne jsem zbytky dřeva rozhrnul. A výrobky umístnil přímo do středu žhnoucího popela.

Kolem výrobku jsem umístnil 4 kameny a na ně položil drátěnou síť (aby chránila výrobky až to zasypu poleny). Velmi brzo (byla to minuta?) nastal mazec. Začly se ozývat rány, popel se rozstřeloval na strany. Z ohniště vyletovaly ostré hliněnné šrapnely. Jedna miska a několik výrobků (překvapivě drobných) se rozstřelilo. Drakovy ustřelil ocas. Zkusil jsem některé výrobky dát ještě na chvíli trochu dále od středu. A chvíli počkat.

Ale jelikož tlačil čas, tak jsem se rozhodl dát znovu vše do středu. Vše jsem zasypal popelem, položil síť a začali jsme s dětmi vršit dřevo.

Dřevo se bezproblému po pár minutách vznítilo od žáru z uhlí ze spodní vrstvy.

Je potřeba fakt hodně dřeva. Hořelo celé odpoledne. Ohniště celou noc žhnulo.

Ráno byl popel ještě hodně horký. Opatrně jsme začali vytahovat výrobky. Musím říct, že jsem se dost bál, že se nějaký rozstřelí před obličejem při vytahovaní. Naštěstí jsem se bal zbytečně.

Vytažené výrobky vypadali jak archeologické vykopávky.

Hotové výrobky. Snad kvuli zasypání popelem bylo jenom málo výrobků zoxidovaných (to je ten černý nádech).

A co bych udělal příště jinak? Zcela určitě déle čekat na vyschnutí výrobků než se budou dávat do žhavého popela.