Můj dědeček Karel Fridrich měl velký těžký stůl. Pod skleněnou deskou měl papírové pamětiny: pohlednice, užitečná čísla. A taky jednu báseň:
S lidmi je kříž.
Ale když už je člověk na kříži,
tu na všechno docela jinak pohlíží.
To je tím, že je výše.
To je tím, že tak těžko dýše.
To dělá to rozepjaté náručí.
To dělá ta velká bolest.
Vždy se mi ta báseň líbila a pamatuji si ji; i když už je děda skoro třicet let na onom světě a jeho věci jsou dávno pryč.
Ještě když byl naživu - a já v pubertě - tak jsem se ho zeptal na původ té básně. Prý ji napsal Karel Čapek a našli ji v jeho dlani když umřel. Já to tehdy vzal jako fakt. Děda nebyl typ, který by žertoval. Naopak oplýval znalostmi, a moudrostí jako málokdo v mém okolí.
Až o mnoho let později jsem si zkoušel tento příběh ověřit. Ale ten příběh nikde není. Dokonce ani ta báseň se nazdá být někde zachycena. Odkud ta báseň pochází? Napsal ji opravdu Čapek? Můj děda měl dvanáct let když Karel Čapek umřel, ale nevím o tom, že by se nějak blíže znali. Na druhou stranu, můj praděda krátce provozoval hospodu kousek od Annenského náměstí v Praze. A v hospodě se kříží mnohé proudy.
V každém případě je to úchvatná báseň a je škoda, aby nebyla vytažena na světlo světa. At už má původ jakýkoliv.
Pokud někdo náhodou můžete potvrdit nebo vyvrátit tento příběh, tak budu rád, když se ozvete.